David Janošek: VALACHY MAN očima redaktora Valašského deníku
10. 8. 2015 - „Třicítka nejlepších závodníků je už na startu," hlásí moderátor letošního ročníku VALACHY MANa. Mezi nimi jsem tak trochu omylem i já. Nejspíš vinou pozdní registrace jsem se ocitl mezi elitou. V duchu se smiřuji s tím, že mi všichni utečou a zůstanu na trati sám.
Zbývá posledních pár vteřin do startu. Hlasatel vyvolává moje jméno. Tři, dva, jedna a už skáču do vody. Vybral jsem si delší trať, takže mě čeká 350 metrů plavání. Voda v hrozenkovském Balatonu je v tropickém vedru příjemně osvěžující. Volím prsa, na kraula si netroufám.
Trasa plavání je vymezená bójemi, závodníci startují ve dvacetivteřinových intervalech. Zhruba v polovině plavecké části se nenápadně dívám přes rameno a zjišťuji, kolik závodníků mě dohání. Vidím šestici hlav. Je to smečka vlků, která honí svou oběť. V závěru plavecké části mě dva z nich předbíhají.
Za pár vteřin jsem už naštěstí na břehu. Vbíhám do depa k připravenému kolu. Tričko, boty, helma a jde se na to. Přichystaná je šestnáctikilometrová horská trasa. Přestávám počítat závodníky, kteří mě už v prvním kopci předjíždějí. Je mezi nimi i profesionální triatlonista Petr Vabroušek, jedna z největších hvězd letošního závodu. Zatím se jede ve vysokém tempu a hlavně pořád do kopce.
Dostávám se pomalu na vrchol. Naskýtá se mi romantický pohled na pasoucí se stádo ovcí. Teda až do té chvíle, než za ohradou spatřuji další kopec. Tady přestává legrace. Už skoro necítím nohy. Seskakuju z kola a jdu po svých. „Pěší horský závod s koly," komentuje situaci závodník, který startoval přede mnou. Vzdycháme teď bok po boku.
Uklidňuji se tím, že když jedu nahoru, budu muset jet i dolů. Po pár kilometrech ta chvíle nastává. Cesta vede skrz les. Omlouvám se svému kolu za každý přejetý kořen nebo větší kámen. Dnes dostáváme zabrat oba dva. O chvíli později jsem u nádrže Stanovnice. Projíždím po hrázi. Úžasný pohled na vodu, začínám si závod užívat.
Dostávám se k depu. Odhazuji kolo a vybíhám do poslední části závodu. Čeká mě čtyři a půl kilometru dlouhý běh. Připadá mi, že mám nohy z betonu. Chvíli běžím, chvíli jdu pěšky. Naštěstí je po trati dostatek občerstvovacích zastávek. „Vodu, jonťák?," ptá se jeden z pořadatelů u stánku. „Oboje," vzdychám. V tom vedru už mi to moc nemyslí, takže vody jsem se napil a iontový nápoj jsem si nalil na hlavu. Co naplat, ty poslední dva kilometry už nějak doběhnu.
Po dlouhých minutách jsem v cíli. Dostávám na krk krásnou skleněnou medaili od skláře Pavla Horáka z Karolinky. Jsem unavený, ale šťastný. Výborně zorganizovaný závod jsem si užil a budu na něj dlouho vzpomínat.
Převzato z http://valassky.denik.cz/ostatni_region/valassky-denik-na-trati-valachy-mana-20150809.html