Petr Vabroušek: Valachy man má neopakovatelnou rodinnou atmosféru, jezdím na něj rád
15. 6. 2025 - Na start letošního Valachy mana se chystá i mnohonásobný Ironman a česká triatlonová legenda Petr Vabroušek. Valachy man letos slaví půlkulaté, 15. výročí, a právě Petr Vabroušek byl jeho historicky prvním vítězem v roce 2011.
Rozhovor s Petrem Vabrouškem publikoval Zlínský deník
Petře, jak na Valachy man před patnácti lety vzpomínáte? A kam si ho řadíte ve výčtu sportovních akcí, kterých se pravidelně účastníte?
Vzpomínám na to velmi rád. Prakticky výhradně závodím na silničním (časovkářském) kole a na 1-2 jízdy na horském kole ročně ze mne Kulhavého neudělá. Takže to je vždy hlavně o přežití cyklistiky. Naštěstí to většinou trochu vytáhnu plaváním a během. Valachyman (a celá tour) má svou neopakovatelnou rodinnou atmosféru. Vždy se rádi zúčastníme.
Prvního Valachy mana jste absolvoval dokonce dvakrát: než jste se postavil na start, dal jste si ho „na rozehřátí“ jako doprovod syna Filipa, pro kterého to byl první triatlonový závod. Jaké to bylo? Byl jste pyšný otec?
O tom přesně mluvím. Taková rodinná akce. Moc jsme si to s Filipem oba užili. Tehdejší krátká trať nebyla technicky moc náročná i pro dva bikové “neumětely". Díky intervalovému startu jsem se pak mohl vrátit na start a dát si to ještě jednou za sebe...
Filip dal nakonec v průběhu let přednost běhu a sbírá v něm úspěchy, naposledy vybojoval bronz na zlínském Festivalovém půlmaratonu. Mladší dcera Věrka se věnuje triatlonu v renomovaném týmu Titan Trilife. Vidíte v nich sebe v tomto věku? Taky jste v jejich letech tak intenzívně sportoval?
Já jsem více začal sportovat v 10 letech jako veslař. Filip začal systematicky běhat až v 15 letech a naopak Věra chtěla všechny sporty dělat hned, jakmile je objevila. Určitě se projevil i fakt, že viděla na Filipovi, že ho naše společné sportování hodně baví.
„Musel“ jste děti ke sportu aspoň trochu vést? Nebo vás přirozeně následovaly jako svůj vzor?
U obou jsem tomu nechal zcela volný průběh. Jen jsme jim šli s manželkou příkladem a nenápadně ukazovali, jak je nám při a po sportování dobře. Kdykoli chtěli něco nového zkusit, tak jsme se jim snažili to umožnit.
Jak důležité je vlastně podle vás působení rodičů na děti v objevování sportu? Je výhodnější, když jim člověk může jít osobním příkladem? Co z pohledu motivace funguje nejvíc?
Tohle je velmi spletitá problematika. Ne každý je sám aktivní sportovec, aby svým dětem dokázal jít věrohodně příkladem. Ale každému bych to doporučil. K tomu není potřeba podávat špičkové výkony. Stačí ukázat, že pohyb je fajn a je při něm dobře. Ideální je umožnit dětem si hravou formou vyzkoušet co nejvíce různých sportů. Přirozeně zjistí, co je baví nejvíce nebo případně pro co mají největší vlohy.
My jsme s bratry vyrůstali na vesnici a pohyb byl hlavně “divoký” za domem s kamarády, občas fotbal s taťkou a taky nějaké ty práce na zahradě. Rodiče nás pak postupně bez větších diskuzí přihlásili do veslařského klubu v Otrokovicích a tam nás to všechny tři hodně bavilo. Nejmladší Michal to dotáhl k titulu Mistra světa na skifu lehkých vah a třem olympiádám, já jsem později zběhl k triatlonu a nejstarší Pavel dnes rekreačně běhá 10-42,2km a občas si střihne i kratší triatlony.
Pevnou součástí Valachy mana jsou dětské závody… Baví vás sledovat i takto mladé závodníky? Co říkáte na sportovní úroveň dětí na Valachy manovi? I obecně na jiných závodech v ČR i zahraničí?
Z toho mám vždy největší radost. Pestrý pohyb prostě k dětem patří a triatlon skvěle zapadá do snahy ukázat dětem co nejvíce různých sportů. Navíc je to tady v přírodě a bezva partě. Sportovní úroveň bych do 15 let vůbec nehodnotil. Stačí, že je to baví. Do žádných těžkých rozvojových tréninků bych je nenutil. I já jsem svůj první triatlon zkusil až v 15 letech a nic mi neuteklo (kromě plavecké techniky). V zahraničí je to obvykle velmi podobné. Do 15 let je to především zábava. Později už může jít o cestu k vrcholovým výkonům.
Rodiče u dětských závodů, to občas bývá kapitola sama pro sebe…. Existuje univerzální rada, jak děti správně podpořit? Hlasitě povzbuzovat u trati, nebo to nechat na nich, aby si závod „vyřešily samy“? Jak to vnímáte?
Tohle je hodně individuální. Někdy je lepší v tom děti nechat trochu vykoupat, aby měly šanci zjistit, že to zvládnou i samy. Jindy může být snaha o samostatnost dítětem vnímána jako nedostatek podpory - obzvlášť když vidí, jak jiní rodiče své děti táhnou za ruku až na cílovou čáru… Zpočátku bych hlavně chválil. Ne za výsledek, ale za fakt, že jsou na startu, zdolávají trať a nějak se dostaly do cíle. Později pak můžeme pozitivně povzbuzovat k lepším výkonům. Ale když vidím rodiče agresivně řvát na své děti “na krev!”, “do poblití” apod. tak je mi těch dětí opravdu líto. V cíli pak často následuje pláč místo radosti z pochvaly.
Vraťme se k letošnímu Valachy manovi: na letošní 15. ročník se chystáte i s dcerou, vy do hlavního závodu, Věrka do dětského Valachy mana… Jak často si takhle užíváte sportovní zážitky společně?
Kdykoli
to jde, tak závodíme společně. Před týdnem jsem si tak dali Festivalový
půlmaraton ve Zlíně. Nejdřív jsem byl s Filipem na startu půlmaratonu a o půl
hodiny později pak s Věrou ještě na startu pětky. Byl to krásný zážitek. Teď
celá rodina společně letíme na extrémní Ironman do Skotska. Já budu závodit,
rodina dělat support a Filip se mnou poběží celý závěrečný maraton. Další
víkend je Moraviaman, Filip štafeta a Věra dětský aquatlon. Hned poté společný
Valachyman a pak odlétáme na dovolenou do USA, kdy všichni tři poběžíme v Miami
Independence run na 5km. Maminka je ten, na kom vždy visí hlavní tíha příprav a
organizace nás tří závodníků. Fandění je jen třešnička na dortu často celodenní
honičky, kterou s námi má...
Valachy man má pověst triatlonu, kde si na své přijdou jak zkušení borci, tak i úplní začátečníci. V čem je z vašeho pohledu největší devíza Valachy mana právě pro začínající sportovce?
Z pohledu triatleta začátečníka jsou skvělé celkově kratší objemy a hlavně plavecká část. Právě plavání bývá často nejobávanější disciplína. Tady je ale velmi krátké a díky intervalovému startu má každý dost prostoru plavat v klidu svým tempem ve svém prostoru. A současně je možné sledovat, jak se s tratí perou jiní začátečníci i eliťáci. Prostě takový nezávazný test triatlonu, při kterém 99,9 % triatlonových panen a paniců zjistí, že je to vlastně baví.
Velkou přidanou hodnotou Valachy mana je i příroda Beskyd. Jak moc je pro vás důležité, když se můžete při závodu i kochat? A máte v trénování i závodění nějakou oblíbenou oblast, která s vámi obzvlášť rezonuje?
Kochání je nezbytnou součástí mého sportování. I proto stále více tíhnu k extrémním Ironmanům (Himálaj, Patagonie, Norsko, Island,,..) a ultraběhům (Sahara, Antarktida, Severní pól, Alpy,…). Při těch je na to kochání také nejvíce času. Pokud jde o trénování, tak se držím výhradně doma ve Zlíně. Naštěstí máme hned nad domem zalesněný hřeben, který skýtá dostatek prostoru vyřádit se na kole i na běhu.
To, že vyhledáváte netradiční výzvy, je o vás známo, jste mj. vítězem maratonů na severním i jižním pólu, na tom jižním navíc i v ultra běhu na 100 kilometrů. Existuje ještě výzva, kterou jste nezkusil a láká vás?
Krásných a extrémních závodů jsou spousty a pořád se objevují nové. Aktuálně jsou to hlavně extrémní Ironmany (pořád se mi nejvíc líbí ta kombinace). Je jich po světě krásných ještě hodně.
