Dagmar Merašická: Valachy tour má úžasného poctivého ducha

26. 11. 2023 - Jestli je mezi našimi pravidelnými účastníky někdo, kdo se k nám za rok nejvíc nacestuje a zasloužil by za to metál srdcaře DATART Valachy tour, je to rozhodně Dagmar Merašická.

Dáša za námi jezdí prakticky na každý závod ze středních Čech, už rovných 7 let. A i díky své přátelské, srdečné a komunikativní povaze už pro nás dávno není „jen“ účastnicí závodů. Snad nebude indiskrétní prozradit, že Dáša závodí za věkovou kategorii, v níž bývá závodnic spíše poskromnu, a je krásným důkazem, že závody si u nás užijí sportovci všeho věku. V celkovém bodování tour letos obsadila 17. místo.

Dášo, bez vaší přítomnosti už si snad ani neumíme závody DATART Valachy tour představit.... Jak jste na nás vlastně přišla?

"Jsem nástěnkový typ. Všímám si okolí. Mám ráda jinakost. Novost. Nabíječku energie. Když jsem byla ve Zlíně na tenisovém turnaji, všimla jsem si plakátu Valachy tour. Jako první mě uchvátilo, že je možné obsadit 33., 99. a 120. místo v běhu (v horské prémii – pozn. red.). Potom taky fotka z běhu na louce na webu zlín.cz. Chvíli mi trvalo, než jsem se rozhodla oznámit doma, že pojedu tak daleko a pojedu. Prostě Někam."

Jak už je to dlouho, co jste začala jezdit na Valachy tour? Prozradíte o sobě i něco víc?

"Odrazový můstek byl rok 2017. To jsem přihlásila na Běhej Valachy. A pak jsem si řekla, že zkusím i ten triatlon. To byl žbluňk do vody. Neměla jsem dobré kolo, musela jsem okouknout, jak se na závod připravit. Přijela jsem v noci. Objednala jsem si taxíka. Pak jsem se po cestě na Balaton seznámila s kolem a lidmi kolem. Na ty první akce jsem jezdila na otočku. Někdy jsem zpátky do Vsetína jela stopem. Vždy byla nějaká neznámá a varianty k rozhodnutí. 

Co jsem já? Vážím si, že jsem na světě, že žiji v Česku, mám fungující rodinu, které tvořím zázemí. Pracovala jsem ve velkých mezinárodních firmách, kde jsem se musela rozhodovat nejen podle znalostí, ale i intuice a mít po ruce odvahu a víru, že se kolotoč zastaví na správném místě. Myslím, že jsem měla dost štěstí na lidi, které jsem k sobě připoutala. Ale to není samozřejmost. Jedním z bodů dušení hygieny se staly Valachy. Původně jsem tam chtěla být jenom já a prožitek, který proměním v energii pro dny další. 

Působila jsem v Continentalu v Brandýse nad Labem, tudíž jsem většinou putovala opravdu ze srdce krásných Čech do krásných Beskyd. Dodnes za ně startuji. Což oni asi netuší, nevadí."

Co vás na Valašsko a závody Valachy tour pořád tolik láká?

"Závody mají úžasného poctivého ducha. Nápad, za kterým rostou spokojení lidé, kteří byli spolu a připravili radost někomu jinému. Také tam cítím bezpečí. Pestrost tratě. Vyhovuje mi muzika, která provází zázemí. To se cítím very happy. Časem jsem se seznámila i s účastníky. Baví mě cesta vlakem a lidi. Taky ta pohostinnost vlakových stevardů, co poskytují kávu a čaj. Je fajn, že spojení vaším směrem je dobré."

Dnes už za námi nejezdíte na otočku, většinou zůstanete „přes noc“. Jak si užíváte zázemí spolupořádajícího Resortu Valachy a vůbec Velkých Karlovic?

"Jasně, cíl závodů - propagace regionu, splněn. Hotel Galik - velká radost. Gáškovi z Penzionu Pod Pralesem mi dokonce poslali vánoční přání. Lanterna, Horal, Sůkenická, Kohútka... Stačí ne? Dvakrát jsem byla na běžeckém kempu Miloše Škorpila a dvakrát na běžkařském kempu na Lanterně, třikrát na běžeckém kempu, co dělal Bob (Bob Komín – hlavní pořadatel, pozn. red.). Když už jsem ve Velkých Karlovicích, zajdu si na masáž a kosmetiku v Horalu nebo Lanterně. Postupně se připojil i manžel. Letos v zimě jsme byli na Horalu, na čtyři noci s vnukem. On toho ještě moc nenalyžoval, tak to byla spíš super dovolená v bazénu. V říjnu jsme byli na Sůkenické i s těmi malými závodníky a byl s námi velmi rád. Teď mám na prosinec zamluvené ubytování 3 noci za cenu 2 nocí na Lanterně."

Účastníte se i jiných závodů u vás doma?

"Ano. Je to takový kompromis, že jsem doma ....jenom na chvíli zmizím. Poznala jsem nová místa a samozřejmě lidi. Inspirací před léty byl můj otec, který žil ve Zlíně a znal Zátopka. Chtěla jsem pro něj uběhnout 5 km, 10 km, 21 km v rámci akce Zátopkův týden. Tu 21 km jsem zdolávala s Davidem Baťou, který byl můj spolupracovník."

Sport má tedy ve vašem životě opravdu důležité místo....

"Pohyb je život. Život je v pohybu. V Ústí nad Labem zásadní stopu zasadila paní Ema Nožičková, kterou jsem jednou pozvala do Pošty pro Tebe. Náčelnice Slavoje, kde jsme měli gymnastiku, plavání, lyže, atletiku a kamarády. Každý den sportem v různých formách ozdobím. Rychlá chůze doma, ve městě, někam. Práce na zahradě. Všude vozím plavky. Měla jsem štěstí na krasobruslení díky své kamarádce Renatě. Bruslím pořád, ale už se nelepším. Přesto, když někde jsme, tak mi někdo řekne, že hezky bruslím. Jasně, je to rovnováha, pozornost a držení těla, odhad a paměť. K tomu pěkná hudba.

Běh s rozvahou. Není uměním ve třiceti běžet jako gazela. Ale udržet tento pohyb dlouhodobě, to se každému nezdaří. S pokorou kupuji boty. Když jsem v bazéně, běhám část času ve vodě. Pokud mám s kým hrát, tak si ráda zahraji tenis."

Připravujete se nějak speciálně na Valachy tour? Nebo co podle vás postačuje ke zvládnutí závodů? 

"Z cukrárny to nejde. Přemýšlet, kdy mohu nejet autem a jít raději pěšky. Mít vůli a schopnost se rozhlédnout, co mohu pro své tělo udělat. Přirozenost. Umět jít sportovat i sám. Štěstím je skupina, která je inspirující."

Který závod vás na Valachy tour nejvíc baví a nejvíc vám sedí? Vybíráte si zpravidla fitness trasy?

"Nejvíce jsem nechápala, jak budou ty běžky. Po těch jsem toužila. To je velká krása. Velká radost pro mě byla účast mé dcery. Hlavně chci vždy ty závody přežít a snažím se, aby na mě dlouho nečekali."

Na tour už si dnes s sebou vozíte i doprovod, vaše vnoučata se účastní dětských závodů... Daří se jim?

"Ano, je to velká radost. Ten větší vyhraje vždy. Dostane perníkovou medaili a je rád. O závodech si povídáme a medaile už hodnotí. Když se vidíme, tak jeho otázka je: Kde jsi běhala? Závodíme spolu a tak. Určitě závody pro děti mají jasný cíl. Budoucí závodníci. Je nádherné to pozorovat. Teď když jsme jeli z Běhej Valachy, řekla mi dcera, že mě chápe a že ty medaile a jejich poselství jednou zdědí. I v tomto věku vím, že ji ovlivňuji, aby byla tvořivá, odvážná a pozorovala okolí a dokázala mu něco dát ze sebe. Mým snem je jednou běžet s ní."