Rád poběžím s Valachy a nejen s nimi, říká Patrik Hetmer
18. 10. 2015 - Už když jsem psal článek před Valachy Manem, měl jsem toho v nohách naběháno asi nejvíc za celý svůj život. Kdysi jsem totiž běhal akorát orienťáky (s mým handicapem mi moc nešly) a pak taky za holkama. No a jednou jsem se za jednou ženskou rozběhl z kopce, šlápl do díry a zlomil jsem si nárt. Kámoš mi tehdy řekl, že za babama a za šalinama se neběhá, ty prý přijdou sami.
No tak jsem začal běhat jen pro radost a pro nějaké to vypocené kilo. Opravdu více jsem začal běhat až po zimní paralympiádě v Soči. Tam jsem měl 90 kilo a vypadal jak špekáček od Sanytráka. Tehdy mě v superobřím slalomu nepodržely nohy a šel jsem k zemi.
Po Soči jsem se tedy rozhodl, že s tím něco budu dělat a začal jsem běhat. Šlo to dost ztuha, všechno mě bolelo, ale důležité bylo, že jsem to vydržel a překonal. Tělo si postupně zvyklo a vyběhal jsem ho na dnešních 73kg.
Abych řekl úplnou pravdu, změnil jsem i dost jídelníček. Koblihy na snídani jsem nahradil o něco zdravějšíma pochutinami – vločkami, kyškou, žitným pečivem, a začal jsem se vyhýbat tučným pokrmům. Dnes jsem ve stadiu, že si díky pravidelnému běžeckému, cyklistickému, inlajnovému a otcovskému vytížení nemusím tolik odpírat.
Po Valachy Manovi jsem absolvoval v srpnu Železného dědka, což je silniční cykloklasika pro profíky i hobíky. V rámci tohoto závodu se jelo neoficiální Mistrovství republiky zrakově postižených na silničních tandemech. To se nám s Jirkou Chybou podařilo vyhrát celkem o parník.
Pak už jsem se začal zaměřovat spíše na běžecké závody. S koncem srpna jsem opět začal makat jak ďas (učím na ZŠ Emila Zátopka ve Zlíně) a mohl tak 2x týdně opět začít běhat ze Zlína domů do Luhačovic. Mám to cca 19km a celkem slušné kopečky.
Začíná to výběhem ze Zlína po turistické na Kudlov, pak musím kus podél silnice až na Pindulu, kde vběhnu na slušně nakloněnou lesní asfaltku, proběhnu kolem koňského ranče. Následuje seběh do Provodova, kousek po silnici a cca 12. kilometr je nejvýživnější. Výběh na Maleniska ke kostelu a dále pak lesem přes křížovou cestu, to je opravdu krutopřísný krpál, kde se mi fakt zapalujou lejtka. Jakmile ho vyběhnu, už mě čeká jen seběh na Řetechov a dále dolů do Luhačovic. No je to celkem štreka, í trénink třeba na BĚHEJ VALACHY, ne?
V září jsem stihl ještě dva půlmaratóny. Ten Velkomoravský se běžel ze Starého Města na Bunč, takže závěrečné kilometry taky slušně do kopce, šel jsem to rovnou hodinu a půl. No a pak jsem běžel půlmaratón ve Zlíně, kde jsem si zaběhl osobák 1.23:00, k čemuž mi vydatně pomohl i Petr Vabroušek, který mi asi 15km neustále šlapal na paty, aby mě stejně v závěru přejel s lehkostí jeho vlastní. Petr se byl jen vyklusat po extrémním dublonu Koutyman, který šel o den dříve, takže klobouček dolů.
Poslední závod před BĚHEJ VALACHY jsem se rozhodl běžet v Uherském Hradišti, kde se běžela Slovácká desítka. Měl jsem ale radši zůstat doma a válet si šunky. Zranil jsem si tam totiž chodidlo, malé bebínko na kotníku. Takže teď jsem byl nucen si ty šunky fakt naordinovat na týden, ale věřím, že jsem si dost odpočinul a může mi to jen pomoci.
Před zimní lyžařskou sezonou (vrchol na finále SP v americkém Aspenu) začínáme běhat ostře kopce, schody a jiné humusy, proto věřím, že BĚHEJ VALACHY parádně zapadne do mé přípravy a že tam bude super atmosféra stejná, jako na ostatních závodech VALACHY TOUR.
Na setkání s Vámi a vašimi rychlými nohami se těší Patrik Hetmer!